Přátelé, když jsem odlítala do Bukurešti, vůbec jsem netušila, co mám od hlavního města čekat. Dle zaručenejch zdrojů mě tam totiž měly čekat jen samý hrůzy, proto jsem druhej den ráno vyrazila na průzkum města v trochu nejistý náladě… 

Ta se ale rychle vytratila, pač jsem během chvilky pochopila, že jediný nebezpečí, který mě v Bukurešti čeká, je nesnesitelný vedro, před kterým mě neochrání ani plakát Papeže v nadživotní velikosti…

Teď ale zpátky k hlavnímu městu. Během prvního dne jsem si v Bukurešti prošla Starý město, parky, památky, zavítala jsem do hipster kavárny, okoukla místní obchoďák, megafontánu, fancy podniky a bavila se zíráním na socíkový stavby, na kterých visely megaplakáty s hrdiny ze Stranger Things a Obi-Wanem Kenobi.

Druhej den jsem chtěla vyrazit do Constanty, abych se mohla plácnout k moři a poslat na sítě nasírací fotku. A jak už to bejvá, za svou škodolibost jsem byla náležitě potrestána!

Po příjezdu na vlakáč jsem totiž zjistila, že jsou všechny vlaky k moři vyprodaný a další jedou až zejtra. Chvíli jsem tomu nechtěla věřit, ale když mi tohle info potvrdila paní za přepážkou, nešťastná skupinka turistů i web Rumunskejch drah, bylo mi jasný, že se moře nekoná!

Tak co teď? Je ráno a já nechci trávit další den v rozpáleným městě! A tak jsem pustila Google a po chvilce jsem byla na cestě k Národnímu muzeu rumuskejch vesnic, kde jsem strávila dvě hoďky, a pak jsem se přesunula do vedlejšího parku, kde jsem si užila relax u vody. (Škoda, že nebyla mořská!)

V Bukurešti jsem nakonec strávila dva čistý dny a musím říct, že jsem od města dostala plnou vizuální i emocionální nálož! Užila jsem si zdejší atmošku, žádnej pes mě nekousl a místní štramák mi zazpíval Bella Ciao! Co bych si mohla víc přát?